Jeník si píše Deník

http://inspirace.skauting.cz/

INSPIRACE

NENADÁLÝ

Společně

PROCÍTĚNĚ

Intenzivně

RACIONÁLNÍ(?)

Akusticky

CELEK

Elementární částice

…věnováno všem Alenášům…

"Prosím…nakresli mi beránka…" "Cože?" "Nakresli mi beránka…" Ale já nevím, jak se kreslí beránek. Neumím kreslit. Jak ti ho tedy můžu nakreslit. Možná tak panáčka pomocí čtyř čárek a jednoho kolečka." "To nevadí. Nakresli mi beránka…"

omlouváme se za to, že svou zásilku dostáváte do rukou s takovým zpožděním, případně i ve špatném stavu. Věřte, že nás to mrzí.

To je úvod průvodního/omluvného dopisu, kterými spolu s pohledem zaslala Česká pošta. Nestává se mi často, aby si se mnou pošta dopisovala. Abych byl přesný, stalo se mi to poprvé. A věřím a doufám že i naposledy.

… po několika marných pokusem zavřít dveře kupé, si otřel pot s čela a začal si sundávat batoh. Vlak se s trhnutím rozjel. To ho vyvedlo mírně z rovnováhy. Vzápětí batoh s těžkým pocitem dosedl na sedadlo a Karel se posadil vedle něho, k oknu. "Nevadí," řekl si spíše pro sebe. "Ať se jde klidně vycpat," řekl s pohledem ke dveřím, jako by doufal, že snad Pavla ještě přijde. Kolem však prošel jen postarší muž s vytetovaným hadem na levé paži.

Ráno po probuzení jsem pln očekávání s ostatními sestoupil po schodech z nebe (neb vzdálenost mezi naším patrem a přízemím byla značná) a hledal snídani. Tu jsme nakonec objevili v kuchyňce u recepce. Každý si mohl dát co hrdlo ráčí z volně ležících trastových chlebů, marmelády či nuteli. K pití pak juice či mléko. Očekávání klasické anglické snídaně se tak nenaplnilo. Nevadí. Každopádně jsem se dosyta najedl.

Tak už je to konečně tady. Mířím na ruzyňské letiště a doufám, že v zácpě v dejvicích nebudu stát moc dlouho. Na Ruzyni se připojuji k Petrovi a Radkovi, kteří se mnou letí do Londýna, kde se setká nás šest účastníků pánské jízdy po Londýně.

Bude to vůbec můj první let, tak těším na zajímavý zážitek. Projít od haly k letadlu není v současné době velký problém a nezabere to v podstatě ani moc času. Ať žije Schengen! Akorát nám málem uletělo letadlo, když jsem dorazili ke špatnému odbavovacímu na jednom konci letiště a museli běžet na ten správný až na druhou stranu.

"Tak, BezĎo, myslím, že toho bylo už dost! Konečně se prober a začni se sebou, proboha, něco dělat! Snad se z toho všeho hned tak neposereš!"